sukulenty.estranky.cz

Kdo by neznal tořivku? Rostlinu, která za našimi okny už dávno zdomácněla a je stejně odolná jako známé africké fialky (Saintpaulia) a odolnější než další její příbuzné gloxínie. Všechny tato známé rostliny patří k čeledi Gesneriaceae (podpětovité) a jejich domovem je jih Afriky. Streptocarpus caulescens je mezi ostatními v mnohém výjimečný. Díky tlustému kmínku s neuvěřitelnou zásobou vody neodmyslitelně patří mezi sukulentní rostliny. Také se v sukulentářských sbírkách objevoval už před mnoha lety, ale pak na čas ustoupil z povědomí pěstitelů.
Nejinak tomu bylo také u nás, ale pozdně jarní návštěva u pana Lothara Bönische v Žacléři k nám zase vrátila tuto zvláštní rostlinu, na kterou jsme už málem zapomněli. Mezi většinou našich sukulentů se jí ale příliš nelíbí. Její původ z tropů černého kontinentu napovídá, že chladné zimování pro ni nebude tím správným pěstitelským počinem.
Kromě toho Streptocarpus caulescens nevyhledává přímé slunce, a nejlépe prosperuje v polostínu i naprostém stínu hluboko pod skleníkovým parapetem. Jakmile námi přivezené rostlinky okusily byť jen chvilkové přímé oslunění, jejich listy žloutly. Jinak se ale jedná o rostlinu mimořádně odolnou, snadno tvarovatelnou a hojně kvetoucí záplavou drobných kvítků nejrůznějších odstínů modré či fialové barvy.
Streptocarpus caulescens miluje vodu. V létě jsem rostliny umístěné na zemi pod parapetem skleníku zaléval třikrát týdně, a přesto byl substrát na povrchu květináčů po většina času suchý! Bez vody ale vydrží poměrně dlouhou dobu, a to i za cenu částečného nebo úplného opadu listů. Tlustý kmen plný vody je dostatečnou zásobárnou, a během suchého období se ani nesvraští! Jeho povrch je lesklý, hustě porostlý jemnými chloupky a jakmile na něj zasvítí jen trochu sluníčko, okamžitě se zbarví do hnědofialova.
U této rostliny se pěstitelské chyby napravují neuvěřitelně snadno a rychle. Opadané listy za nějakou dobu znovu narostou, pokud odlomíme při neopatrné manipulaci některou z tlustých větví, za pár dnů na místě zlomu začnou narůstat alespoň dvě nové. Při troše trpělivosti můžeme v krátkém čase vytvořit občasným řezem i docela hezký stromeček či keřík. Živelnost nárůstu nových větví ale má i své stinné stránky, protože této tropické tořivce směr a tvar větví nelze nijak naplánovat (podobně jako u Plestranthus ernstii).
Na zimu rostliny stěhujeme do zimní zahrady, kde bývá o poznání tepleji (min. 15°C) a není zde problém nalézt stinné místo, které Streptocarpus sdílí ve společnosti svých příbuzných a mých velkých oblíbenců Episcia (Alsobia) dianthiflora. Nevím, zda má tato rostlina nějaký pevný termín kvetení, ale zatím jsem neměl možnost pozorovat její životní projevy dlouhodoběji. Některé rostliny dokvétaly ještě v době, kdy jsme je vezli autem ze Žacléře (květen), několik jich nakvetlo uprostřed srpnových veder a další nasazují poupata právě nyní s příchodem podzimu.
Množení Streptocarpus caulescens je snadné zakořeňováním vrcholových řízků, jejichž řezné rány je třeba nechat nějaký čas zaschnout. My je zakořeňujeme ve vlhkém perlitu, ale jde to i ve vodě. Pokud jsou řezné rány dostatečně zaceleny, pak je v podstatě jedno, do čeho řízky zasadíte. Množit se zřejmě dají také z jednotlivých listů. Soudím tak podle jejich příbuzenstva a vyprávění pana Bönische. Ten před mnoha lety čerstvě zakoupené streptokarpusy umístil dočasně na plošinu u zadního skla svého auta, odkud měl v úmyslu přesunout je za chvilku jinam. Jenomže v zápalu cestování za sukulenty na ně zapomněl a večer s hrůzou zjistil, že celodenní putování po sklenících v rozpáleném spostoru těsně u skla mělo pro  rostlinky katastrofální dopad. Nakonec k množení ze silně popálených a uvařených rostlin použil několik nejzdravějších lístků, které posbíral na zmíněné plošině za zadními sedadly auta. „A z těch několika lístků vznikl základ toho co tady vidíte,“ ukázal na stůl plný stromečků s baňatými kmínky.
Streptocarpus caulescens je zajímavým doplňkem tradičních sukulentů, k nimž bezpochyby patří. Jeho výhodou je, že jej můžeme umístit na stanoviště, kde  by ostatní sukulenty pouze živořily. Každý pěstitel sukulentů nalezne ve svém botanickém království nějaké to zákoutí, kam slunce nezabloudí ani náhodou. Pokud chce takové místo oživit zajímavou rostlinou, ozdobenou záplavou drobných a krásných květů, pak je pro něj nenáročná kytka z dnešního článku docela dobrou volbou.